Kateřina Višňovská
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1278x
Seznam rubrik
Kateřina Višňovská
Chcete mě?
Kamarádka si mi tuhle stěžovala, že nemůže najít práci. Deprese, invalidní důchod, bez žádné podpory ze strany rodiny, finanční zázemí nula nula nic. Pracovala by, až by brečela, jenže ji nikdo nechce.
Kateřina Višňovská
Jak jsem se (ne)ztratila
Paní psycholožka pravila, že bych neměla chtít své výkony šponovat na sto procent, mám si přiznat, že i osmdesát procent je vlastně super výsledek. Tak jsem pokývala hlavou, hm, hm, budu o tom přemítat, a vyrazila na vycházku, abych dnešní terapii rozdejchala. A že si projdu tu samou trasu, kudy jsem chodila běhat, kdy jsem byla v psychiatrické nemocnici hospitalizovaná poprvé. Cestu znám, to se takhle jde kolem jezera, pak cestou do lesa, kolem písečné duny a doprava po cestě zpět do léčebny. Brnkačka, za chvilku to mám.
Kateřina Višňovská
Výtahy
Když se večer zhasne a nastane čas jít spát, do myslí a snů mnoha z nás se vkradou nejrůznější bubáci a noční můry. Ať už je to práce, která měla být hotová včera, nedodržený slib, pavouci, hadi, šéfové, upíři, teroristé či tchyně, je to jedno. Všechno je to fuj. Mou fobií jsou výtahy, potvory jedny. Ve spánku mi nabízejí ty nejkatastrofičtější situace, jež s nimi lze vůbec zažít, a nedají si pokoj a nedají. Divoké sny Maxipsa Fíka jsou proti výtahům jen vyvanulý sprej.
Kateřina Višňovská
Jsem zrůda
Od včerejšího večera, kdy jsem se dozvěděla o tragédii ve Žďáru nad Sázavou, nemůžu přestat myslet na nic jiného, než na oběť a viníka. Je mi strašně, stejně jako i ostatním. Je příšerné, když zemře mladý člověk. Ještě horší je, když je zavražděn. Rychle najděme toho, kdo je za tuto událost zodpovědný a ukažme si na něj prstem.
Kateřina Višňovská
Díra do světa
Představte si takovou normální situaci - žena touží prožít aspoň jeden víkend bez dětí. Plán je jasný. Jedno dítě se udá mamince, druhé tchyni, jedno odveze ona, druhé on. Až potud všechno vypadá hladce.
Kateřina Višňovská
To je nespravedlivý!
Kamarádka mi vyprávěla, že si tuhle vzala průhledné tričko a venku ani nestíhala vnímat obdivné pohledy mužů, jež ji míjeli. Dle jejího příkladu jsem si vzala na sebe šaty s velkým výstřihem, jenže jediní, kdo si mého poprsí všimli, byli chovanci psychiatrické léčebny, kam jsem šla na krátkou návštěvu. To je nespravedlivý!
Kateřina Višňovská
Snědla jsem dětem rohlík
Syn volá manželovi:“ Ahoj táto, dneska jsme ve škole dostali Toffifee ke Dni dětí!“ Můj muž, kterého telefonát odvolal z důležitého jednání, se jen zeptal, proč mu to náš chlapeček volá. Ten na to s upřímností svých osmi let odpověděl: „Abys nám ho nesežral...“
Kateřina Višňovská
Jak vyzrát na večerku
Už jsem někde zmínila, že mi psychiatrická léčebna připomíná tábor. A to nejen budíčkem a rozcvičkami. Jedním z pevných bodů našeho programu je večerka. To slovo ve mně vyvolává pocit "zas mě někdo buzeruje" a "mně se ještě nechce spát." Myslím, že tyto dvě myšlenky jsou pro většinu pacientů společné. A stejně jako děti na táboře, i tady se někdo snaží večerku pořád narušovat.
Kateřina Višňovská
Chci být kráva!
Tytam jsou doby, kdy jsem před zrcadlem plakala, že ze mě nikdy nebude modelka, protože mám velkou hlavu. Netoužím už zpívat jako Lady Gaga, ve vaně se to dá taky. Nebudu ředitelkou zeměkoule ani kosmonautem. Mám jen jediné přání - chci být kráva.
Kateřina Višňovská
Ovládáte cizí jazyk?
„Ovládáte cizí jazyk?“ptá se dneska kde kdo. Na co cizí, já velice dobře ovládám svůj. Umím ho vypláznout, jedovatě seknout nebo si na něj šlapat. Daleko hůř mi ale jde s ním mluvit.
Kateřina Višňovská
Mám svý mouchy
To si tak člověk (rozuměj já) v noci lehne do postele, rozsvítí lampičku a uvelebí se u knížky, načež do ložnice vletí moucha. Taková ta hnusná velká. Já vím, všechno má svý mouchy, i náš domov. Proč mě ale sakra ruší v tuto nekřesťanskou hodinu?
Kateřina Višňovská
Vlak, škola a já
„Už jsi ve družince?“ ptá se takhle v pondělí ráno ve vlaku nějaká maminka. Uááá. Nemám ráda pondělí. Nesnáším zdrobněliny. A už vůbec se mi nelíbí, když někdo vedle mě řve do telefonu. Mě tak někdo říct v pondělí ráno něco o sluníčku, lidičkách, zdravíčku a štěstíčku, kousnu ho. Na potomka asi ale „družinka“ zabírá, telefonem nepraštil. Očekávejme tedy, že po družince přežije vyučováníčko, dá si obídek a přihupká domů, aby si mohl udělat úkolečky na další den.
Kateřina Višňovská
Silný kulturní zážitek
"Zážitky nemusí být hezký, hlavně ať sou silný" pravil náš průvodce předtím, než jsem sedala do raftu s hrůzou v očích. Já jsem měla to štěstí, že na rozdíl od tehdejšího sjíždění divoké řeky jsem tentokrát zažila něco silného i krásného zároveň. Aneb Jak se jede za kulturou do Prahy v deseti bodech.
Kateřina Višňovská
Mám vztek
"A když se při relaxaci objeví nějaká emoce, jen ji v klidu pozorujte", pravila slečna a pustila relaxační hudbu. Zazněly první údery bubnů a já cítila, jak mnou cloumá vztek.
Kateřina Višňovská
O dobrých skutcích
Vláčím se s budkou pro ptáky po Masaryčce (pro přespolní - jedno z pražských nádraží), že ji doma připevníme na katalpu, a najednou odkudsi vyletí holub, nevybere zatáčku a málem mi vyklovne oko. Za dobrotu na žebrotu...Anebo dobrý skutek, o který se mě pták neprosil a dal mi to setsakra najevo? Co nás vlastně nutí dělat dobré skutky?
Kateřina Višňovská
O chmurách
Prší. Pro deprese důvod vylézt, usadit se na zátylcích a chytnout otěže pevně do svých rukou. Pro pacienty psychiatrické léčebny důvod zalézt, tvářit se chmurně a cítit se ještě chmurněji.
Kateřina Višňovská
A spali a spali a spali...
Několik let už příšerně závidím Šípkové Růžence, že si mohla dovolit prospat sto let. Já bych si to klidně střihla taky a běda princi, co by se mě snažil vytrhnout ze spánku sekáním nějakého bejlí. Na spánek myslím neustále. Když si mám vyvodit pocit něčeho příjemného, objeví se mi v mysli postel. Spaní se mi prostě nikdy neomrzí. Jsem závislačka a nebojím se to přiznat.
Kateřina Višňovská
Na valentýnskou notu
"Až se zblázním, tak zapomenu, že chlap je divnej tvor", zpívá Mariana v muzikálu Robin Hood. Text k písni napsala Gábina Osvaldová, ta určitě o tom ví svý. Já zatím asi úplný blázen nejsem, protože si ještě pořád myslím, že chlap se občas jako "divnej tvor" chová. Mám pro přinejmenším jeden důkaz.
Kateřina Višňovská
Jsem prý blázen jen...
Dykstrův zákon praví, že každý z nás někomu připadáme jako blázen. Typem "blázen" jsem se v léčebně zabývala dost dlouho. Nojo, jak takový blázen vlastně vypadá, aby se mu dalo podobat? A dá se vůbec tato kategorie pacientů nějak definovat?
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit z velkých snů
"Snila koza o veselce, učila se mečet tence, jenže byla bez věna, a co více - dřevěná (P. Šrut)" Měli bychom mít velké sny anebo radši ne?
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit z přívlastků
"Na ostrov neplavu, sou tam krvelačný želvy, sladkovodní piraně a masožravý labutě", pravil jeden můj spolubojovník z léčebny. Kousek od léčebny je totiž velké jezero, které je v letních měsících obzvláště lákavé. Jenže pacienti se koupat nesmí, nikdo neví, kdy a jak nás ovlivní psychofarmaka a my se utopíme v kapce vody. A tak se dost intenzivně vymýšlejí důvody, proč neplavat daleko.
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit ze vší
Jestli mě něco hodně vytáčí, pak je to nerovný boj trpaslíka s obrem. Je to totiž krajně nespravedlivý, troufat si na někoho / něco, když evidentně síly nestačí, je přirozené, že prohraju. Nicméně, stejně vždycky fandím trpaslíkovi, protože kdo zná příběh o Davidovi a Goliášovi, ví, že David byl ten prťavej borec, který s velkou měrou odvahy skolil pověstného kolohnáta mezi oči, i když jeho šance na úspěch byly pramalé.
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit z papíru na hlavu
Učím zhruba dvacet let. Práci, byť dost náročnou, mám ráda. Přesto to ale vypadá, že dlouho u své profese nezůstanu. Nejsem totiž dostatečně kvalifikovaná.
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit z léků
"Jezte léky, jsou zdravé!" Každodenní mantra mnoha pacientů, nejen těch z blázince. Nicméně, tato věta se pro "mou" psychiatrickou léčebnu stala tak typickou, že ji prostě nechci ze svých postřehů vynechat.
Kateřina Višňovská
Jak se (ne)zbláznit z podezřelých individuí
"Paní magistro, kdyby se někdo kolem toho auta ochomejtal, kopněte ho do prdele", zněla prosba pana doktora, páč se u auta jeho ženy zaseklo okýnko. Paní magistra zrovna dělala vrátného a rozhodně tedy neměla čas na hlídání nějakýho auta, protože jak zařval něco o prdeli, cukla sebou a rozsypaly se jí korálky.
| předchozí | 1 2 | další |
