Jsem zrůda

Od včerejšího večera, kdy jsem se dozvěděla o tragédii ve Žďáru nad Sázavou, nemůžu přestat myslet na nic jiného, než na oběť a viníka. Je mi strašně, stejně jako i ostatním. Je příšerné, když zemře mladý člověk. Ještě horší je, když je zavražděn. Rychle najděme toho, kdo je za tuto událost zodpovědný a ukažme si na něj prstem.

Je mi strašně, ten kluk neměl zemřít. Nedokážu si představit, jaké to musí být pro rodiče, pro jeho kamarády, spolužáky, učitele. Nechci být v jejich kůži. Modlím se za ně za všechny. Víc pro ně udělat nemůžu. Je mi ovšem také strašně, když si pročítám reakce namířené na vražedkyni, protože se mě tak nějak také dotýkají. Je to zrůda, kterou neměli pouštět z psychiatrické léčebny, na kterou přispíváme my všichni, kterou by bylo nejlepší zabít, ať máme pokoj. Já také trpím psychickou nemocí. Nevybrala jsem si ji. Netoužila jsem po ní. Prostě ji mám. Všechny moje činy, moje rozhodování, moje plány jí jsou a budou navždy zasaženy. Jsem zcela v jejím vlivu. Ona žena je na tom bohužel stejně. Taky jedná a jednala pod vlivem nemoci. To, že je schizofrenik, z ní samo o sobě nedělá nebezpečného jedince pro společnost, pro stát, pro celý svět. Taky jsem byla v psychiatrické léčebně, ze které mě pustili domů. Je to léčebna, ne vězení. Jste-li na vozíčku či trpíte-li Downovým syndromem, určitě nikdo nepředpokládá, že v nemocnici zůstanete celý život. A že byste měli být internováni v nějakém stacionáři či sanatoriu. Prostě vám byla diagnostikovaná choroba, nasazena léčba, a pokud se ukáže, že zabírá a vy jste schopni fungovat samostatně, jdete domů. Ano, od té doby, co jsem byla hospitalizovaná, musím brát léky, chodím ambulantně na terapii, dodržuji předepsaný režim. Nemůžu se na léčbu vykašlat, dostala bych se do hrozného stavu. Taktéž tyju z kapes všech daňových poplatníků. Mám invalidní důchod, stát mi ho platí. Asi by bylo nejlepší zabít i mě, na co mě, příživníka živit, že. Jsem pro společnost přece nepohodlná, nehodím se do ní. Jsem bradavice na její krásné tváři. Vražedkyni nechci omlouvat. Přestala se léčit z vlastního rozhodnutí a je tedy zodpovědná za všechny svoje skutky. Jen se prosím vyvarujme vášnivých a černobílých reakcí. Myslíme-li si A, je dobré mít na paměti i B. Může se nám totiž lehce stát, že stejně tak vášnivě a černobíle se budou ostatní jednou dívat na nás.